Sója neovlivňuje steroidní hormony
Sója je známa svým příznivým účinkem při prevenci vysoké hladiny cholesterolu v krvi, chorob srdce a osteoporózy. Všeobecně se předpokládá, že účinek souvisí se změnou hladiny hormonů. Výsledky studie vědců z University Illinois v Chicagu v USA však nepotvrzují tuto hypotézu.
Bylo zjištěno, že sója nemá výrazné klinické účinky na rovnováhu endogenních hormonů. Předchozí studie naznačovaly jisté změny v hladinách hormonů, avšak jejich výsledky si navzájem odporují. Vědci sledovali skupinu 73 žen po menopauze v průměru ve věku 61 let, které byly zcela náhodně zařazeny do tří skupin podle typu nízkotučné diety obsahující jako denní porci 40 g kaseinu (kontrola) nebo 56 mg nebo 90 mg isoflavonů sóji podávaných v pečivu, nápojích nebo polévkách.
Na začátku pokusu, po 3 a 6 měsících byly odebrány vzorky krve za účelem stanovení koncentrací určitých hormonů v krevním séru. Ačkoli byly pozorovány malé výkyvy v hladinách hormonů ve všech třech skupinách ve sledovaném období, nebyly zjištěny výrazné změny v sérovém estrogenu, cortisolu, sulfátu dehydroepiandrostendionu.
Hladiny hormonů štítné žlázy mírně vzrostly u žen, které konzumovaly po dobu více než šesti měsíců diety s max. dávkou sójových isoflavonů. U těchto žen byly zjištěny i jiné účinky sójových isoflavonů, jako zvýšení minerální hustoty kostí a vyšší hladiny HDL cholesterolu.
Autoři studie se domnívají, že konzumování sóji neovlivňuje hladinu steroidních hormonů, ale může ovlivnit hormony štítné žlázy. Předpokládá se, že rozdílné výsledky této studie a předchozích krátkodobých studií odráží změny v metabolismu isoflavonů, ke kterým dochází po jejich dlouhodobém konzumování. Sója zřejmě podporuje účinek estrogenu v případě, že hladiny sérového estrogenu jsou nízké, ale tlumí jeho účinek při vysokých hladinách sérového estrogenu. V těchto případech lze účinky sóji na estrogen v séru hodnotit lépe podle hustoty kostní hmoty nebo hladin krevních lipidů než podle koncentrace estrogenu v krevním séru.
Zdroj:
ÚZEI
agronavigator.cz
American Journal of Clinical Nutrition (2002); 75: 145-53
