Jasne A proste
I když to zní velmi prostě, jen velmi málo lidí má jasno v tom, proč chce cvičit a čeho chtějí dosáhnout. Většina jen bezcílně bloumá posilovnou a bezduše zvedá nějaká závaží, ale nevědí proč. A spousta lidí přichází na internetové fórum jen s přáním „chci začít posilovat“.
Než začnete cvičit, případně pokud zatím jste ve stádiu „bezcílnosti“, zkuste si zcela konkrétně odpovědět, proč chcete trénovat. Stanovte si jasný cíl, respektive jasný krátkodobý cíl a pak zkuste promyslet dlouhodobý cíl.
Nikdy na otázku „co je tvůj cíl?“ neodpovídejte hloupou větou typu „no, nechci být žádný kulturista, ale…“. (případně v ženské verzi: "no, nechci vypadat jako chlap...") S takovýmto přístupem z vás nikdy nebude nejen kulturista (ani kulturistka), ale v podstatě nedosáhnete ničeho.
Podívejte se na sebe, zhodnoťte své slabiny a nedostatky. Zkuste se vidět i očima jiných lidí. Zkuste si představit, jak byste chtěli vypadat, případně, co jiného by vám cvičení v posilovně mělo přinést. Sílu, zhubnutí, zlepšení držení těla? A pak tedy, kolik kilo nabrat, kolik shodit, jaká část těla je nejslabší, nejméně ohebná atd. Uvažujte v měřítcích reálného světa, ne v měřítcích comicsů, filmů a kulturistických časopisů, které jsou plné fikcí a nesmyslů.
Nebuďte narcistní, přecitlivělí, nesoudní, ale ani se zbytečně nepodceňujte. Nezabývejte se zbytečnými detaily typu „mám na břiše 2-3 kila tuku“, nebo „chybí mi vrcholek bicepsu“. Zkuste vidět celek. Pár kilo tuku spálíte hned, jakmile si trochu upravíte jídelníček a začnete cvičit; paže vám zase porostou, až začnete pořádně cvičit celé tělo.
Kromě otázky „co chci?“ si ale položte i otázku „proč to chci?“. Velice často se totiž stává, že se lidé honí za nesmyslnými přeludy a chtějí něco, co ani nepotřebují, případně, co jim nic nepřináší.
Opravdu chcete být soutěžní kulturista? A máte ponětí, co to obnáší? Jste si vědomi zdravotních rizik? Je vám jasné, že dosáhnout postavy, s níž se můžete postavit na pódium, trvá několik let? Nebo: opravdu chcete mít jen vyrýsované břicho a větší bicepsy, aby na vás letěly holky na pláži? Není to trapné a ubohé? Budete mít co nabídnout vyjma krátkodobě efektního vzhledu? A není směšné mít vypracované břicho a ruce a k tomu tenké kuřecí nožičky, zadek jak dvě fazolky a záda úzká a plochá jak žehlicí prkno? (Mimochodem, všimněte si, že ženy a dívky většinou podobně stupidní sny nemají a bývají ve svém přístupu ke cvičení realističtější.)
Nebuďte jednou z těchto obětí špatně zacílených ambicí. Přistupujte k posilování jako dlouhodobé záležitosti, případně jako kompletní změně životního stylu, i pokud nemáte žádné soutěžní ambice v jakémkoli silovém sportu.
Než začnete cvičit, případně pokud zatím jste ve stádiu „bezcílnosti“, zkuste si zcela konkrétně odpovědět, proč chcete trénovat. Stanovte si jasný cíl, respektive jasný krátkodobý cíl a pak zkuste promyslet dlouhodobý cíl.
Nikdy na otázku „co je tvůj cíl?“ neodpovídejte hloupou větou typu „no, nechci být žádný kulturista, ale…“. (případně v ženské verzi: "no, nechci vypadat jako chlap...") S takovýmto přístupem z vás nikdy nebude nejen kulturista (ani kulturistka), ale v podstatě nedosáhnete ničeho.
Podívejte se na sebe, zhodnoťte své slabiny a nedostatky. Zkuste se vidět i očima jiných lidí. Zkuste si představit, jak byste chtěli vypadat, případně, co jiného by vám cvičení v posilovně mělo přinést. Sílu, zhubnutí, zlepšení držení těla? A pak tedy, kolik kilo nabrat, kolik shodit, jaká část těla je nejslabší, nejméně ohebná atd. Uvažujte v měřítcích reálného světa, ne v měřítcích comicsů, filmů a kulturistických časopisů, které jsou plné fikcí a nesmyslů.
Nebuďte narcistní, přecitlivělí, nesoudní, ale ani se zbytečně nepodceňujte. Nezabývejte se zbytečnými detaily typu „mám na břiše 2-3 kila tuku“, nebo „chybí mi vrcholek bicepsu“. Zkuste vidět celek. Pár kilo tuku spálíte hned, jakmile si trochu upravíte jídelníček a začnete cvičit; paže vám zase porostou, až začnete pořádně cvičit celé tělo.
Kromě otázky „co chci?“ si ale položte i otázku „proč to chci?“. Velice často se totiž stává, že se lidé honí za nesmyslnými přeludy a chtějí něco, co ani nepotřebují, případně, co jim nic nepřináší.
Opravdu chcete být soutěžní kulturista? A máte ponětí, co to obnáší? Jste si vědomi zdravotních rizik? Je vám jasné, že dosáhnout postavy, s níž se můžete postavit na pódium, trvá několik let? Nebo: opravdu chcete mít jen vyrýsované břicho a větší bicepsy, aby na vás letěly holky na pláži? Není to trapné a ubohé? Budete mít co nabídnout vyjma krátkodobě efektního vzhledu? A není směšné mít vypracované břicho a ruce a k tomu tenké kuřecí nožičky, zadek jak dvě fazolky a záda úzká a plochá jak žehlicí prkno? (Mimochodem, všimněte si, že ženy a dívky většinou podobně stupidní sny nemají a bývají ve svém přístupu ke cvičení realističtější.)
Nebuďte jednou z těchto obětí špatně zacílených ambicí. Přistupujte k posilování jako dlouhodobé záležitosti, případně jako kompletní změně životního stylu, i pokud nemáte žádné soutěžní ambice v jakémkoli silovém sportu.