Jasná budoucnost vitaminu D

V nedávné době se vitamin D stal středem pozornosti při sledování, zda jej Evropané mají dostatek a jakým způsobem jej získávají. Zda je množství obsažené v potravinách a syntetizované organismem vlivem slunečního záření dostatečné nebo je nezbytné další zvýšení příjmu vhodnou fortifikací.

Vitamin D
Vitamin D patří mezi výjimečné živiny, může být získáván přímo z potravy, ale v těle vzniká také působením slunečního světla na kůži. Je nezbytný pro optimální využití vápníku v těle, neboť ovlivňuje jeho absorpci ve střevech a následné uložení v kostech, řídí také hladinu vápníku v krvi. Nedostatek vápníku působí choroby kostí, jako je křivice u dětí a osteoporóza u dospělých. Mimoto má vitamin D v organismu řadu dalších funkcí.

Označení vitamin D zahrnuje dvě složky – vitamin D2 a vitamin D3, které se mírně liší svou chemickou strukturou. Vitamin D2, rovněž označovaný jako ergokalciferol, je průmyslově vyráběn z droždí a slouží jako potravinářské aditivum. Vitamin D3 (cholekalciferol) vzniká v kůži vlivem slunečního záření, ale může být získán také konzumací potravin na bázi masa. Obě formy se používají při fortifikaci potravin a v potravinových doplňcích, vitamin D3 je účinnější a stabilnější než vitamin D2, proto se při fortifikacích používá častěji (1).
 

Vitamin D vznikající působením slunečního záření (opalováním)
Vitamin D vzniká z cholesterolu působením slunečních paprsků na pokožku. Přesněji řečeno, složka slunečního záření – ultrafialové paprsky B (UV-B, 280-315 nm) ovlivňují tvorbu vitaminu D z jeho prekurzoru 7-dehydrocholesterolu. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje vystavovat obličej a paže slunečnímu záření po dobu 30 minut denně pro dosažení přiměřené produkce vitaminu D (2). Vzniklé přebytky tohoto v tuku rozpustném vitaminu mohou být uloženy v tukové tkáni pro pozdější využití. Tímto způsobem však není možné získat příliš velké přebytky vitaminu D díky autoregulačním mechanismům, zabraňujícím jeho nadbytečné tvorbě vlivem slunečního záření – zvýšená teplota totiž vede k jeho přeměně na neaktivní analogy vitaminu D.

Vytvořené rezervy vitaminu D nevystačí pro celé zimní období, neboť v severní a střední Evropě není dostatek slunečního svitu pro tvorbu potřebného množství vitaminu D (3). Podle WHO jsou osoby nevycházejíci ven, případně jinak se chránící před sluncem, vystaveny riziku nedostatku vitaminu D, podobně jako jednotlivci s tmavou pokožkou, jelikož silná pigmentace kůže brání záření UV-B v průniku k buňkám produkujícím vitamin D (2). Také časté a důkladné užívání opalovacích krémů, často doporučované jako ochrana proti rakovině kůže, analogicky blokuje syntézu vitaminu D v kůži (4,5). Tyto skutečnosti zvyšují význam vitaminu D přítomného v potravinách.

Vitamin D v potravinách
WHO doporučuje pro děti a dospělé do věku 50 let (včetně těhotných a kojících žen) denní příjem vitaminu D v dávce 5 μg, tedy 200 mezinárodních jednotek (IU), pro osoby ve věku 51-65 let 10 μg (400 IU) a pro osoby nad 65 let 15 μg (600 IU) (2). Národní doporučení pro vitamin D přijímaný potravou jsou v jednotlivých evropských státech odlišné, většinou jsou vyšší (6). Pro srovnání United States Institute of Medicine (IOM) doporučuje denní příjem 15 ug pro osoby věku 1-70 let a 20 μg pro osoby starší (7). Tato nově publikovaná doporučení IOM vyjadřují ve srovnání s dříve publikovanými hodnotami podstatné zvýšení doporučeného příjmu.

Hlavními potravními zdroji vitaminu D jsou rybí játra, olej z rybích jater, tučné ryby a vaječný žloutek (Tab. 1), dále také potraviny obohacené vitaminem D, např. cereální snídaně, mléko, máslo a margarin (8).

Tab. 1 Hlavní zdroje vitaminu D (zdroj: (9)

Bezpečná horní hranice příjmu stanovená Vědeckým výborem pro potraviny je 25 μg vitaminu D na den pro kojence a děti do 10 let věku, a 50 μg na den pro zbytek populace (8). Pro srovnání IOM definoval denní bezpečnou hranici příjmu 25 μg pro kojence věku 0-6 měsíců, 37,5 μg pro 6-12 měsíců, 63,5 μg pro děti 1-3 roky, 75 μg pro věk 4-8 let a 100 μg pro osoby staré 9 let a starší (7)
 

Nedostatek vitaminu D?
Většina Evropanů nenaplňuje doporučený příjem vitaminu D (2,3), proto je obohacování potravin vhodnou alternativou. Nedávný výzkum například prokázal, že účinným způsobem je fortifikace pomerančové šťávy (10).

Programy obohacování potravin vitaminem D zaměřené na velkou část populace byly úspěšně zavedeny v celé řadě zemí (např. fortifikace veškerého mléka v Kanadě). Obohacování potravin (povinné i dobrovolné) je nutné monitorovat pro zjištění celkového příjmu vitaminu D. Povinné programy obohacování vitaminem D mají zřetelné výhody proti dobrovolným kvůli snadnějšímu sledování účinků (11).

Při všech těchto akcích je nutné dbát na to, aby celkový denní příjem nepřesáhl horní hranici, tj. 25 a 50 ug (1000 a 2000 IU), stanovenou Evropským vědeckým výborem pro potraviny (8). Osoby více vystavené slunečnímu záření, jež podporuje tvorbu vitaminu D, musejí dbát, aby nepřekročily bezpečné limity příjmu. Klinické symptomy nadbytku vitaminu D (hypervitaminóza D) zahrnují anorexii, ztrátu váhy, slabost, únavu, ztrátu orientace, zvracení a zácpu (8).

Výhody vitaminu D – staré a nové
Vitamin D je důležitý pro udržování zdravého stavu kostí, je však rovněž zapotřebí pro dobrou funkci svalů. Přiměřená hladina vitaminu D snižuje riziko zlomenin kostí vyvolaných pádem (což je významný problém starších osob) o 20-30 % (12). Jiné oblasti, kde je správná hladina vitaminu D velmi důležitá, je skleróza, artritida, diabetes a některé typy rakoviny (prsu, kolorektální a prostaty) (13-15).

Zpráva vydaná IOM zdůrazňuje, že je zapotřebí pokračovat ve výzkumu těchto záležitostí a potvrdit tak všechny uvedené souvislosti (7).
 

Závěry
Pro většinu evropské populace není získávání vitaminu D cestou jeho vytváření v kůži postačující. Krátké letní období, převažující zaměstnání v krytých prostorech, používání prostředků ochrany pokožky před slunečním zářením, to vše potvrzuje správnost fortifikace potravin a potravinových doplňků vitaminem D, zvláště pro skupiny obyvatel s rizikem jeho nedostatku.

Literatura
1.Houghton LA and Vieth R. (2006). The case against ergocalciferol (vitamin D2) as a vitamin supplement. American Journal of Clinical Nutrition 84(4):694-697.
2.WHO. (2004). Vitamin and Mineral Requirements in Human Nutrition, 2nd Edition. Geneva, Switzerland.
3.Ovesen et al. (2003). Geographical differences in vitamin D status, with particular reference to European countries. Proceedings of the Nutrition Society 62:813-821.
4.WHO Fact sheet N° 305. Ultraviolet radiation and human health. December 2009. Available at http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs305/en/ 
5.Norval M, Wulf HC. (2009). Does chronic sunscreen use reduce vitamin D production to insufficient levels? British Journal of Dermatology 161(4):732-736.
6.Doets EL et al. (2008) Current micronutrient recommendations in Europe: towards understanding their differences and similarities. European Journal of Nutrition 47 Supplement 1:17-40.
7.Institute of Medicine. (2010). DRIs for Calcium and Vitamin D. Available at: http://www.iom.edu/Reports/2010/Dietary-Reference-Intakes-for-Calcium-and-Vitamin-D/DRI-Values.aspx
8.Scientific Committee on Food. (2002). Opinion of the Scientific Committee on Food on the Tolerable Upper Intake Level of Vitamin D. Available at: http://ec.europa.eu/food/fs/sc/scf/out157_en.pdf 
9.Food Standards Agency (2002). McCance and Widdowsons’s The Composition of Foods, 6th summary edition. Cambridge: Royal Society of Chemistry.
10.Biancuzzo RM et al. (2010). Fortification of orange juice with vitamin D2 or vitamin D3 is as effective as an oral supplement in maintaining vitamin D status in adults. American Journal of Clinical Nutrition 91:1621-1626.
11.Flynn MAT et al. (2008). Folic acid food fortification: the Irish experience. Proceedings of the Nutrition Society 67:381-389.
12.Bischoff-Ferrari HA et al. (2009). Fall prevention with supplemental and active forms of vitamin D: a meta-analysis of randomised controlled trials. British Medical Journal 339:b3692.
13.Buell et al. (2009). Vitamin D Is Associated With Cognitive Function in Elders Receiving Home Health Services. Journal of Gerontology 664:888-895.
14.Holick MF. (2004). Sunlight and vitamin D for bone health and prevention of autoimmune diseases, cancers, and cardiovascular disease. American Journal of Clinical Nutrition 80(6 Suppl):1678S-1688S.
15.Giovannucci E et al. (2006). Prospective study of predictors of vitamin D status and cancer incidence and mortality in men. Journal of the National Cancer Institute 98(7):451-459.

Zdroj:

www.vupp.cz

Použito se svolením vydavatele.