Klouby dolní končetiny jsou oproti kloubům horní končetiny více zatěžované a také větší zatížení snesou. Jsou však relativně důležitější, neboť nám umožňují chůzi a mnoho dalších důležitých pohybů.

Klouby pletence dolní končetiny (articulationescingulimembriinferioris)

Stejně jako horní končetina, musí být i dolní připojena k osové kostře. To je zajištěno pomocí pánve, na které najdeme několik spojení.

Kloub křížokyčelní (articulatiosacroiliaca) je skloubení mezi dvěma nerovnými plochami, jedné na kosti křížové (facies auricularisossissacri) a druhé na kosti pánevní (os coxae), respektive na její části – kosti kyčelní (facies auricularisossisilii). Kloubní pouzdro tohoto kloubu je krátké a tuhé a je spojeno vazy vpředu i vzadu (ligamentumsacroiliacumanterius et posterius et interosseum). Kloub zpevňuje i vaz jdoucí od příčných výběžků (processuscostales) dvou posledních bederních obratlů k hornímu zadnímu okraji pánve. Pohyby kloubu jsou velmi malé, avšak velmi důležité pro správné pohyby pánve. Změny v tomto kloubu mohou působit bolesti bederní páteře a je při vyšetřeních často opomíjen.

Spona stydká (symphysispubica) ve většině případů není kloub, pouze chrupavčité spojení obou kostí stydkých (facies symphysialisossispubis). Jde tedy o svislou destičku, která spojuje pánev vpředu. Sponu doplňují vazy – jeden nahoře (ligamentumpubicumsuperius) a jeden dole (ligamentumpubicuminferius), který je tak silný, že dokáže sám, tedy bez spony a bez horního vazu, udržet správnou polohu obou kostí. Spona stydká je důležitější u žen, a to zejména při porodu (umožní roztažení pánve).

Na pánvi můžeme ještě najít řadu vazů, které ji zpevňují. Z hlediska pohybu však nejsou tak podstatné.

Klouby volné dolní končetiny

(articulationesmembriinferiorisliberi)

Kloub kyčelní (articulatiocoxae)

Stýká se tu hlavice stehenní kosti (caputfemoris) a jamka v pánevní kosti (acetabulum). Zajímavostí tohoto kloubu je, že ne celý povrch jamky je styčnou kloubní plochou. Jamka je, podobně jako u ramenního kloubu, zvětšena chrupavčitým lemem (labrum acetabuli). Vzhledem k zatížení kloubu je pouzdro zpevněno velmi silnými vazy. Ligamentumiliofemorale jde na přední straně kloubu, ukončuje zanožení (extensi) a zabraňuje nepřiměřenému zaklonění trupu. Jde o nejsilnější vaz v těle. Ligamentumpubofemorale zpevňuje kloub zdola a zčásti i zezadu, omezuje unožení (abdukci) a zevní rotaci kloubu. Ligamentumischiofemorale je na zadní straně kloubu a omezuje pohyby opačné, než předchozí vaz. Uvnitř kloubu, z hlavice stehenní kosti) probíhá ligamentumcapitisfemoris. Kyčelní kloub umožňuje pohyby všemi směry, nejvyšší rozsah má však přednožení (flexe).

Kloub kyčelní

Kloub kolenní (articulatio genus)

Je velmi složitý kloub. Stýká se tu kost stehenní (femur) s kostí holenní (tibia) a čéškou (patella) a v kloubu jsou vloženy kloubní menisky.

Vnitřní pohled

Kost stehenní má na straně zapojené v tomto kloubu dva kulovité výstupky (condyli), které fungují jako hlavice kloubu. Kloubní jamky jsou tvořeny kloubními plochami na kosti holenní a menisky kolenního kloubu. Čéška je ke kloubu připojena z přední strany.

Menisky tvoří největší styčnou plochu pro kost stehenní. Jsou dva, jeden na vnitřní straně a druhý na straně vnější. Liší se tvarem – vnitřní meniskus připomíná písmeno „C“, vnější připomíná spíše neuzavřené písmeno „O“. Pomocí svých cípů jsou menisky připojeny ke kosti holenní.

Koleno je zpevněno mnoha vazy, a to jak zevně kloubu, tak uvnitř. Vpředu je šlacha čtyřhlavého svalu stehenního (musculusquadricepsfemoris), která se připojuje na čéšku, z té dále pokračuje jako ligamentumpatellae až na přední stranu kosti holenní. Po stranách kloubu je na každé straně po jednom vazu (ligamentumcollateraletibiale et fibulare), které zajišťují stabilitu napnutého kolena. Vzadu jsou kromě vazů i mnohé úpony svalů, které také kloub zpevňují. Velmi důležité jsou nitrokloubní vazy. K nim patří přední a zadní zkřížený vaz (ligamentumcruciatumanterius et posterius), které zajišťují pevnost ohnutého kolena a zabraňují vnitřní rotaci. Ještě můžeme zmínit ligamentumtransversum genus, které propojuje napříč menisky.

Kloub kolenni zepredu

Kloub kolenni zezadu

Pohyb kolenního kloubu není tak jednoduchý, jak se zdá. Pouhé ohnutí kolena se skládá ze tří fází. V první fázi dochází k rotaci – kost holenní se točí směrem dovnitř, čímž se uvolní přední zkřížený vaz. Tomuto ději se říká „odemknutí kolena“. Následuje valivý pohyb, kdy se kost stehenní valí po ploše tvořenou kostí holenní a menisky. V poslední fázi dochází k posunu menisků směrem dozadu po kosti holenní.

Spojení bérce (juncturaecruris)

Obě kosti bérce jsou k sobě připojeny třemi způsoby. Jejich spojení je důležité i pro správnou funkci hlezenního kloubu).

Articulatiotibiofibularis je kloubní spojení hlavice kosti lýtkové s kostí holenní. Je též zpevněno vazy, a pohyby zde jsou minimální.

Membranainterosseacruris, podobně jako na předloktí, poutá obě kosti k sobě a začínají z ní mnohé svaly.

Syndesmosis tibiofibularis je spodní spojení kostí bérce, které je velmi pevné. Kotníky (vnitřní a vnější), které jsou na těchto kostech, tvoří vidlici, která je vprostřed spojena právě tímto způsobem. Spojení je tak pevné, že spíše dojde k odlomení vnějšího kotníku, než k rozpojení obou kostí.

Hlezenní kloub (horní kloub zánártní, articulatiotalocruralis) a ostatní klouby nohy

Je kloub mezi jamkou, tvořenou vidlicí kostmi bérce (ossacruris) a hlavicí, kterou tvoří kost hlezenní (talus). Kloub umožňuje pouze pohyb v jedné rovině a je zesílen mnoha vazy na obou stranách (ligamentacollateralia). Při stoji přenáší váhu celého těla na plochu nohy. S tímto kloubem velmi souvisí další klouby nohy:

Dolní kloub zánártní, který se skládá ze dvou spojení mezi kostí hlezenní a kostí patní (calcaneus), přičemž v předním spojení se ještě zúčastňuje kost loďkovitá (os naviculare).

Na noze jsou dva důležité funkční celky, nazvané po dvou významných anatomech. První z nich je kloub Chopartův, jehož linie jde před kostí hlezenní a kostí patní. Je důležitý z hlediska pružnosti nohy, ale i kvůli chirurgickým zákrokům (zde je např. možné provést amputaci). Druhý je kloub Lisfrankův, jehož linie jde mezi kostmi zánártními a kostmi nártními. Opět je důležitý z hlediska pružnosti nohy a chirurgických zákroků.

Klouby nohy jsou do jisté míry podobné kloubům ruky. Dohromady nám umožňují pohybovat nohou do všech směrů a ohýbat prsty. Velmi důležité jsou však z hlediska běžných pohybů, protože na nich stojí celá váha našeho těla. Z tohoto důvodu je velmi podstatná klenba nohy, která je jak podélná, tak příčná. Klenba nohy je držena četnými vazy, ale i svaly a jejich úpony. Právě díky nožní klenbě jsme schopni bez nadměrného poškození chodit, skákat, apod.

Tečkované linie - blíže k prstům je Lisfrankův kloub, dále od nich je Chopartův kloub

Napsal Pavel Vaněk